Historie

V dubnu 1887 se více jak 50 občanů Skořice rozhodlo založit spolek hasičský, tehdy měl 26 členů činných – ostatní přispívající, který by chránil majetek občanů proti požárům i jiným živelným pohromám. Jelikož každý začátek je těžký, toto se nevyhnulo ani nově založenému spolku hasičskému, jak popisuje tehdejší starosta spolku, pan Bohumil Studený.

Spolku ne dobře se v počátku dařilo, neboť neměl prostředků z kterých by se zaopatřilo to, čeho sbor nejnutněji potřeboval. Ve výborových schůzích se usneslo, by se podali žádosti za podpory okolním obcím, pojišťovnám, jakož i mnohým osobám soukromím, dále pak by se podala žádost za podporu k vysokému výboru zemskému, z hasičského fondu. Žádosti zaslány byly, podpor však se málo obdrželo. Toliko uvědomělá obec Kolvínská žádosti spolku dodané vyhověla a darovala spolku 11 zl. 79 krejcarů, ostatní obce buď nevyhověly, neb na ně ani neodpověděly. Žádost pak podaná k vysokému zemskému výboru, příznivě byla vyřízena a sbor obdržel však až v roce 1889 podporu 150 zlatých. Též mnozí jednotlivci bez žádostí sboru značně přispěli,- zejména pan Kotva daroval 5 zl., pan Fr. Otis 5 zl., poději pan Bělohradský 10 zl.

Aby sbor vylepšil svoji finanční situaci, pořádal ochotnická divadla, věnečky a plesy z nichž výnosy přispěly spolkové pokladně. Pak již bylo možné zakoupit pro sbor nejnutnější potřebné vybavení.

V roce 1888 pak slavná obec Skořická zakoupila pro sbor věc nejnutnější – stříkačku. Spolku, jelikož měl již nějaké vybavení a stříkačku se pak dařilo lépe, ale postrádal cvičiště, aby se mohl cvičit a připravovat na veřejná vystoupení. V roce 1889 pak několik členů ze spolku vystoupilo, považujíce za obtížné přispívat do spolkové pokladny 10 krejcarů měsíčně. Tím se spolkové pokladně částečně snížily příjmy a následovali veřejné služby v obci k zajištění chodu spolku. Jak vyplívá ze zápisu, nejvíce přispěl pan Jan Bělohradský, který již mnohými dary spolek obdařil, začež je mu sbor díky zavázán.

V této době byl sbor členem hasičské župní jednotky Plzeňské a své členy pojistil u zemské ústřední jednoty hasičské.

V roce 1890 nastal opět úbytek členské základny o 4 členy, v průběhu roku pak novými členy spolku se stal pan Pelikán z Padrtě s dobrovolným příspěvkem 10 krejcarů měsíčně a pan farář Novák. V tomto roce se sbor zůčastnil svého prvního zásahu v Příkosicích a to 10. října. Dále pak vykonal dvě cesty k požárům naplano. Od slavného okresního výboru, dostalo se mu třikrát náhrady na cesty k požárům a za řízení stříkačky.

Z další činnosti bych ocitoval:

Dále se sbor zůčastnil průvodu o Božím těle, dne 20. července osmého sjezdu župního sborů hasičských, pořádaného v Šťáhlavech, 17. srpna oslavy nově založeného spolku Sokol v Dobřívě. Prvního září zůčastnil se sbor veřejného cvičení sboru dobrovolných hasičů v Bukové. Mimo to vyslána deputace k plesu sboru dobrovolných hasičů ve Strašicích a Mirošově. Toho roku pořádán jeden ples k němuž se dostavila deputace bratrských sborů z Mirošova a Strašic.

Dne 10. srpna 1890 pořádána byla slavnost za příčinou svěcení stříkačky. Slavnost tato byla skvělá a dostavily se k ní tyto spolky: SDH z Mirošova, SDH z Kamenného Újezda, SDH se svým velitelem a předsedou z Bukové, spolek vojenských vysloužilců z Mirošova, čtenářská Beseda z Příkosic a místní čtenářský spolek.

Program byl následující:

o 9 hodině ranní vítání přibylých hostí, seřazení spolků a pochod do kostela

o 10 hodině slavná služby boží

o 11 hodině svěcení stříkačky a odevzdání jí sboru v ochranu a užívání obecním starostou panem Fr. Boulou.

Při svěcení tomto měl řeč důstojný pan farář J. Novák, kteráž to řeč dodala oslavě zvláštního lesku. Po skončení obřadu slavnostního, seřadily se opět spolky k zpátečnímu pochodu. Na konci průvodu toho bylo spatřovati stříkačku, hojně květinami ověnčenou.

Odpoledne uspořádána byla zahradní zábava, při které se všichni účastníci mile pobavili. Večer odbýván byl věneček. Skvělá tato slavnost zajisté dlouho nám bude milou vzpomínkou.

V této době se dařilo spolku hasičskému již lépe, jelikož k příjmům o kterých jsem se již zmínil dostalo se i podpory 50 zl. od slavného okresního výboru v Rokycanech. Spolek se mohl lépe vybavit nejpotřebnějším hasičským náčiním a inventář se rozrůstal.

Negativní jev tohoto období lze spatřovat v problémech se členskou základnou. Jak bylo již dříve zmíněno, členové has. spolku přispívali částkou 10 krejcarů měsíčně do spolkové pokladny.  U mnohých členů počáteční euforie ochabla, činnosti hasičské se nevěnovali ani do pokladny dohodnutou částkou přispívat nechtěli, jak uvádí starosta spolku p. Studený.

Na úkor spolku našemu jest, že opět mnozí členové přispívající ze sboru vystoupili poukazujíc na ty nebo ony hospodáře, kteří členy spolku býti nechtí a malou hřivnou ku zdaru jeho přispívati nemíní. Též mezi mnohými členy činnými jevila se liknavost ku vší činnosti. Mnozí členové cvičení velmi zřídka, by snaž některý snad v roce ani jednou nenavštívil. Kdo takovou chuť k hasičství projevuje, nechť raději členem činným býti přestane. Též je zapotřebí mezi mnohými činnými, udržeti mezi sebou svornosti, neboť časté hádky nevedou k dobrého ani u jednotlivců, tím méně u spolků. Co platno míti pod sebou heslo „Všichni za jednoho – jeden za všechny“, když pod heslem tím slýchati bývají slova hádek a šarvátek.

Sbor dále se v hasičském umění secvičoval, v zimním období byly prováděny teoretické instruktáže a to každý čtvrtek. Od zemského výboru, z věcného fondu, obdržel sbor 100 zl., za které bylo mimo ostatní náčiní zakoupeno dalších 75 metrů hadic. Ke vzdělávání členů všeobecnému i odbornému byli spolkem odebírány Hasičské listy, Věstník a zakoupena Kniha hasičství.

I v tomto roce 1892 pan Studený opět všeobecně některé členy chválí, jiné kritizuje. Mnozí členové spolku našeho jsou ve své činnosti pilní a vytrvalí, navštěvují hojně cvičení a snaží se všemožně, by povinnosti své ve vznešeném poslání svém svědomitě radost učinili, avšak mnozí členové cvičení velmi málo, neb téměř nic nenavštěvují a všeliké liché výmluvy předstírají. Lépe by sboru prospěli, kdyby členy býti přestali jak se také pro příště dle § 6 spolkových stanov s nimi naloží. Jest velmi podivuhodné, že synové rolníkův a hospodářův, spolku tak potřebnému a zákonem chráněnému se vyhýbají.

Sbor náš složen jest téměř ponejvíce z obětavého lidu pracovního, který za dne dílem, za doby noční většinou v dolech uhelných zaměstnán jest, takže v případě požáru ani dostatečný počet mužstva ku stříkačce zaopatřiti nelze. Též mnozí hospodáři jsou tak obětaví, že s příspěvkem 5 kr. měsíčně za členy spolku tak důležitého, přihlásiti se nemíní a na vyzvání pana obecního starosty, by tak učinili, ani jeden ke sboru nepřistoupili. Někteří z členů našich přispívajících ochotně do pokladny spolku přispívají, ač jejich jmění není převeliké. Též máme dva členy přispívající, kteří dobrovolně, ve prospěch sboru uvolnili se dvojnásobné příspěvky odváděti, jsou to bratři Jan a Adolf Pelikán. Kéž půl sta členů takových ve sboru máme.

V devadesátém druhém roce se sbor účastnil hašení požáru v Příkosicích, kde ve dvou hodinách třináct čísel padlo ohni za oběť. Jak uvádí jednatel pan Jan Pelikán, členové činného sboru, kteří nedbajíce únavy po svojí namáhavé práci ihned z dolů Mirošovských ku svému sboru a stroji spěchali a velmi účinně  při hašení pomáhali.

Za zmínku stojí ještě veřejné vystoupení sboru v srpnu, jehož se zůčastnil i župní jednatel F. Laibl a předseda Metzeman. Pan předseda prohlásil, že ještě tak seřízený a secvičený, z mladého mužstva sestavený sbor nikde nenalezl. Velitelem sboru byl pan Jos. Nekolný a cvičitelem pan Alois Mottl.

Začátek roku 1893 byl velmi klidný, jak to popisuje jednatel pan Jan Pelikán. Jest však velmi k přání, by sbor náš ze svého klidu vyrušen byl, by letos se teoretické cvičení mužstva zavedlo, an v příštím roce se bude v obci naší župní hasičský sjezd. Zbytek roku byl ovšem na požáry bohatý.

15.4. se zůčastnil sbor hašení požáru v Mirošově. Podotknout sluší, že sbor nemajíce potahu po ruce, stroj stříkací sám až ku Mlýnu táhl, kdež pak potahu se jim dostalo.

26.4. se účastnil sbor hašení požáru v Zaběhlé

27.4. hasili lesní požár ve Skalách v revíru Padrťském

4.12. pak byl hašen požár ve Skořici u pana Nesnídala. Při likvidaci požáru byl zraněn cvičitel pan Al. Mottl – (zranění si vyžádalo několikadenní neschopnost). Po zakročení výboru se postiženému dostalo odškodnění 5 zl. od zemské hasičské jednoty pro království České.

Po tříletém působení ve vedení sboru se v roce 1894 se svou funkcí loučí jednatel Jan Pelikán. Procítěně a s láskou k hasičstvu zahajuje valnou hromadu: Jest tomu právě rok, co jsme v této místnosti jako bratři velké rodiny se sešli, svá přání projevili a bratrsky si pohovořili. Sbor měl v této době 54 členů a zůčastnil se hašení dvou požárů 7.5. V Mirošově a 24.6. v Trokavci. Do inventáře zakoupena svítilna za 12 zl. určená k upevnění na stříkací stroj, jelikož zásahy při požáru se mnohdy protáhly dlouho do noci. Svoji činnost u sboru zakončuje slovy:  Tímto konče dle slabých sil svých obracím se k vám drazí bratři hasiči, by jste vědomi jsouce velké oběti, kterou citem lásky k bližnímu přinášíte, nedbajíce času ani svého vlastního zdraví, ba ani vlastního života, pěstovali nadále přízeň a lásku k věci hasičské, nedavše se svésti různými předpojatými myšlenkami, čímž by dobrá vůle a dobrá shoda se sboru vymítěna a ve sbor náš jen nesvár a osobní škodolibost vseta byla a tak vydali dobré svědectví, že moudrost a bratrství jest oním zdravím vodítkem k uskutečnění tužeb na roli Českého hasičstva.

V následujícím roce byl v naší obci a to 4.7.1895 hasičský župní sjezd, kterého se zůčastnilo dalších 24 sborů, včetně pana župního starosty Šedivce a jeho jednatele Čechury a další veřejné spolky. Tento velkolepý sjezd, který pořádala župní hasičská jednota Plzeň byl v naší obci poslední, jelikož náš sbor z této župy vystoupil a přihlásil se k nově zřízené župní jednotě Rokycanské.

Cituji: Při sjezdu tomto šlo vše v nejlepším pořádku až na to, že sbor náš utrpěl hmotnou škodu tím, že jednání župní protáhlo se dlouho do hodin odpoledních. Místní sbor přičinil se všemožně, by sjezd tento, náležitě oslaven byl. Zjednala se dobrá hudba, postavena slavobrána. Výlohy s tímto spojené přesahovaly hromadný příjem o značnou částku 20 zl. Částku tuto krýti musel sbor z příspěvků členských, čímž uvržen byl ve finanční tíseň.

12.8. vyjel sbor k požáru v Mirošově. Sbor zahájil záchranné práce v počtu 16 mužů a velitelem o páté hodině večerní a vytrval v práci až do čtvrté hodiny ranní. Při požáru tomto byli někteří hasiči na obuvi poškozeni, načež dostalo se jim na žádost místního sboru 10 zl. náhrady. Zbrojmistr Jan Vatka pak zhotovil podstavec pod stroj stříkací, na který byla dříve zmíněná svítilna umístěna. Dále pak byl zhotoven vůz pod voznici panem Fr. Boulou za částku 42 zl. 47 kr., jak zaznamenal jednatel pan Jaroslav Kunc.

V roce 1896 se sbor se svými 55 členy zůčastňoval slavností Vzkříšení páně Božího těla, svatého Biřmování, dále hasičské slavnosti v Číčově a svěcení stříkačky na Kolvíně. Dále pak požáru na Kolvíně dne 20.října, kde pracoval do půl dvanácté k půlnoci. V tomto roce zakoupeno bylo 50 metrů hadic.

V následujícím roce se sbor zůčastnil v říjnu hašení požáru v Myti. Sbor byl první na místě a okamžitě počal zachraňovací práce. Dne 7. listopadu zůčastnil se při požáru Mulačova parního mlýna. Při zachraňování se poranil bratr Jan Sefzig na malíčku pravé ruky. Od Zemské úrazové pojišťovny dostal náhradu 21 zl.

13.prosince zůčastnil se při požáru domku paní Zelenkové. I zde pracoval ze všech sil svých. Bohužel, že i při tomto požáru přišel k těžkému poranění bratr Václav Vojtěch. Jak blaženě se v každém srdce chvěje, pomohl-li jinému zachránit majetek jeho – aneb snad zachoval-li mu život. Dík zachráněného a úcta lidí řádných a rozšafných, hrdostí nás naplňuje. Bohužel velmi často přicházívá právě opak. Nevděk, očerňování, osočování a pomluva bývá odměna za práci a námahu naší atd. – poznamenává pan Karel Švejnoha.

I pan František Ludín v roce 1898 podrobně hodnotí has. sbor, cituji – již při svém vstoupení do sboru zmínil jsem se o tom, že nespočívá sbor náš na základech pravých, dnes bohužel musím to doznati znovu. Nebude-li nás vázati vzájemná láska a nezmizí-li vzájemné podezírání, nebude míti spolek náš dlouhého trvání. Většího ruchu je třeba i v oboru technickém atd. V tomto roce se zůčastnil sbor likvidace požáru v Dobřívě a Mirošově.

Rok 1899.   Požáru místního díky bohu nebylo. Zato spěchal sbor náš ku pomoci ku požáru do Padrti, zvěděv však na cestě, že již požár uhašen se vrátil. Dne 7 ledna 1900 dostalo se sboru pochvalného uznání od horní správy Mirošovské za pomoc účinnou při požáru domu náležejícího horní správě.

Zakoupena látka na tři služební obleky a zřízena sedadla na stříkačku, zakoupeny píšťalky, trubka a žebříky. Znovu podána žádost na podporu zraněného Václava Vojtěcha, který již obdržel za úraz částku 288 zl.

Přelom století však pro sbor příliš slavný nebyl. Členská základna oproti roku předešlému, kdy bylo 58 členů se snížila o 10 členů. Sbor se zůčastňoval všech akcí veřejných i církevních, pohřbů a slavnosti svěcení kaple a hasičského skladiště v Kolvíně. Ale cvičení hasičského nebylo žádného.

Ve spolkovém životě musí panovati jednomyslnost a zájmy jednotlivce musí se podřídit zájmům spolkovým. Tak jako učinil pan Alois Mottl, který když viděl že většina ve sboru je proti němu, jako cvičitel místa svého se vzdal. Tu každá choutka jednotlivcova nemůže být splněna a rozličné výmluvy mnohdy zcela malicherné, zde žádného místa nemají. Podobné problémy se opět vyskytovaly v pozdějších letech.

Hašení požáru se v roce 1901 sbor zůčastnil v Mirošově a Příkosicích.

Rok 1902 byl bez požáru.

8. července 1903 spěchal sbor k požáru do Kolvína kde hořela stodola a kolna při hájovně knížecího velkostatku, a do Mirošova k hašení domku pana Kubáta.

I když sbor téměř necvičil, jeho důležitost dokázána byla při vypuknutí požáru v stodole pana Josefa Kotvy. Jen nadlidským namáháním členů sboru, obec od veliké pohromy zachráněna byla. Při tom k lehčímu úrazu přišli dva členové, začež jim podpora po 10 zl. udělena byla. Také někteří členové si pokazily obuv a obleky, i bylo by spravedlivo aby nějaká náhrada se jim poskytla. Pokladna naše je však skoro vyprázdněna, popisuje událost pan Fr. Loudín.

Dne 6. srpna 1905 se zde konal župní sjezd. Proto někteří členové denně cvičili, aby dokázali sezvaným hostům, že sbor je řádně vycvičen. Nemohli však plně zdatnost svoji projeviti, neboť v den sjezdový pršelo. Ačkoliv byla veliká nepohoda, přece dostavilo se 17 sborů se 110 členy a 4 členkami. I finanční efekt byl příznivý, neboť zbyl skoro celý příspěvek župní.    Cituji: Můžeme býti hrdi s výsledkem sjezdu, jak po stránce mravní tak i finanční úplně spokojeni.

Z činnosti sboru roku 1907 stojí za zmínku snaha výboru o co největší informovanost členů jak po stránce odborné, tak i politické. Jelikož již dříve zmíněné časopisy nikdo nečte, navrhl pan Bělohradský aby členské schůze byly prováděny čtvrtletně a na nich předčítány důležité informace politické i odborné.

Ku pomoci národní Jednotě severočeské a Ervěnicím sbor pořádal ples. Výtěžek z plesu byl 1k. a 26hal. Byl dobrovolnými příspěvky zvětšen a zaslán. Jiných darů národním institucím sbor zaslati nemohl. Nahradil to ale mnohonásobně tím, že se čtenářským kroužkem, divadelním odborem a hospodářskou besedou ve Skořici, hasičským spolkem a hospodářskou besedou z Kolvína uspořádal velkou národní slavnost na Palcíři 21. července ve prospěch utiskovaných bratří v Ervěnicích, jimž zaslán čistý výnos 255k. 12hal.

Cituji:  Slavnost takových obrovských rozměrů v našem kraji pořádána ještě nikdy nebyla a jí prokázáno, že i v zapadlém našem koutku Podbrdském, může se spojenými silami dokázat dílo, jehož se jednotlivec lekal. Činem tímto postavilo se Podbrdsko širému okolí do zcela jiného světla, než bylo dosud. Hlavním bodem programu byla přednáška Ing. Fialy o Ervěnicích, dále pak přednáška říd. učitele Moravce z Trokavce o Palcíři a okolí, pak následovala prostná cvičná sestava tělovýchovných jednot. Mimo to poskytovaly zábavu různé atrakce a hry. Krásné počasí toho dne panující přilákalo pod Palcíř na 1000 lidí, kteří kochali s velkolepým rozhledem, který se jim do Podbrdska z Palcíře rozvíjel.

V tomto roce byla zřízena hasičská lékárnička a pan Loudín provedl přednášku o úrazech nejčastěji se při požárech vyskytujících a demonstroval jak prostředků a léků používat.

Roku 1908 se sbor účastnil požáru v Rakové. V dalším roce bylo vyjeto k požáru v tom domnění, že požár je v obci Padrti. Bylo však shledáno, že požár jest daleko, načež od naší cesty upuštěno. Taktéž v roce 1910 hasil sbor požár v Trokavci.

V následujících letech byla činnost sboru velice malá. Cituji: Náš sbor byl v letošním roce tj. 1911 velice nečinným, předně čtvrtletní schůze se nekonali, praktická cvičení docela žádná, zaznamenal jednatel pan Jos. Kotva i když v tomto roce sbor hasil požár v Myti. Stejně pak hodnotí následující rok pan Bělohradský. Náš sbor nekonal několik roků praktická cvičení. Spí. Či je ve spací strategii blanických rytířů, kteří čekají také na nějaké povzbuzení k činnosti.

Následovala válečná léta, kdy sbor žádnou činnost nevykazoval. Po letech válečných, z mrákot a běd vzbouzejí se složky národů a obnovují svoji činnost ve směrech vytyčených k národu, aby jemu pomáhaly zacelit  rány válkou způsobené. K činnosti se vrátil sbor v roce 1920, kdy z liknavosti ho probudil člen ochrany přírody pan Josef Fiřt, pod jehož dohledem vykonalo činné družstvo 3 cvičení pořadová a 5 cvičení se stříkačkou a žebříky.

Hasičského sjezdu v Praze, který se konal 30. června – 3. července 1923 se zůčastnilo 7 členů sboru. V následujících letech byla činnost sboru velice malá, praktická cvičení žádná. Až v roce 1928 se činnost sboru znovu obnovila a bylo provedeno několik cvičení se strojem. V tomto roce sbor hasil požáry v Příkosicích, Rakové a Mirošově.

3. září 1930 sbor hasil požár stodoly pany Fr. Kopeckého ve Skořici a 28. října hasil požár v Příkosicích. Ještě k požáru stodoly pana Fr. Kopeckého zaznamenal pan Václav Koc.    Cituji: Velice mě bolela kritika místního občanstva, snad každého dobrého bratra hasiče o jmenovaném požáru, kdy prasklo nám několik dílů hadic, kdy přes vysilující práci našich bratrů bylo slyšeti tato drsná slova – HASIČI JSOU JEN NA PARÁDU A STROJ V POŘÁDKU NEMAJÍ. Zatím my jsme se strojem pracovali celou noc.

Rok 1931 byl při hasičském sboru založen ještě ženský sbor, který měl 7 členek. V této době měl sbor celkem 54 členů. V tomto roce hasil sbor požár u Kreslů.

Další čtyři roky nejsou o sboru žádné písemné zprávy, až roku 1936 se zamýšlí pan Jan Mottl nad činností za uplynulá léta a hodnotí sbor jež založili naši otcové pro blaho a záchranu ohroženého majetku občanstva. Život sboru bude vzkvétat tehdy, když bude spolupráce činovníků a občanů na zvelebení započatého díla, odkazu to našich otců, kteří by se mohli dle psaných zápisů pochlubiti daleko větší činností než my dnes a kteréžto zápisy by měli být občas předčítány při našich shromážděních, jako vzácná památka a kus počaté historie. Je tedy nutné pro záchranu sboru něco učiniti, jsou chloubou každé obce, jež hledí svůj sbor vybaviti novými technickými prostředky, motorovými stříkačkami. Některé sbory jsou všemožně podporovány svým občanstvem, což s politováním o naší obci, respektivě občanstvu, projevit nejmenší snahu sympatie ke sboru říci nemohu.

Další léta žil sbor svým stereotypním životem, pořádal pravidelně hasičský ples, jednu valnou hromadu a několik schůzí výborových, účast na praktických cvičeních opět velmi nízká.

9. února 1939 vypukl v naší obci požár Svatováclavského kostela, od něhož byla chycena stodola pana Fr. Kadlece. Na požáru tomto byl náš sbor dobře zastoupen se sbory okolí, Kolvína, Štítova, Trokavce, Rokycan a Lipnice.

Rok 1940 byl pro sbor významný hlavně tím, že po 53 letech od jeho založení byla zakoupena motorová stříkačka dvoukolová od firmy Mára z Poděbrad a 120 metrů vysokotlakých hadic za 31 000 k. Koupě tato se uskutečnila darem obce 10 000 k. a znamená to začátek nové éry sboru při hašení požárů. Následná válečná léta přetrhla život sboru v začátku druhého půlstoletí slibně se rozvíjející činnosti. Motorová stříkačka zakoupená roku 1940 musela být odevzdána němcům a po nuceném vystěhování sbor zahájil činnost až roku 1946, kdy měl 46 členů. První starostí bylo opatření nové motorové stříkačky. Toto se s pomocí obce podařilo a díky pochopení okolních sborů byla získána nejnutnější výzbroj a výstroj.

Oslava 60 let trvání hasičského sboru roku 1947 byla uskutečněna za značné pomoci občanů. Z toho lze usoudit, že se podstatně změnil vztah mezi členy sboru a občany obce, jak ze správ vyplívá. Dosud však sbor neměl auto k dopravě stříkačky a hasičů. Vyvstal tedy další důležitý úkol, opatření vlastního dopravního prostředku.

V roce 1952 sbor vlastnil 14 ks. Vycházkových uniforem, ocelové přilby, sekerky, opasky apod. Při zachraňovacích pracích sbor hasil požár u Kasalů. Přestože byla neděle a každý měl svou vlastní zábavu, hasiči se zůčastnili v hojném počtu a tak bylo zachráněno alespoň obytné stavení.

V dalším roce bylo zakoupeno dodávkové auto HORCH a následující měsíce bylo upravováno pro potřeby sboru.

Snad nejhorším rokem v té novodobé historii sboru byl zřejmě rok 1955, jak vyplívá z výroční zprávy.   Cituji: V roce 1955 se v našem sboru neudělalo snad vůbec nic. Byl to nejslabší rok činnosti. Kdo je toho vinen? Všichni, celá obec. Nikdo nemá zájem na tom, aby sbor rostl a zlepšoval se. V tomto roce měl sbor širokou základnu 84 členů, ale na činnosti dle zprávy se to nepromítlo.

Oslavy k osmdesátiletému výročí založení Svazu požární ochrany si sbor připomněl 28. května 1967. Tato slavnost byla spojena se srazem rodáků. Byl krásný slunný den a přijíždějící Požární sbory okrsku a Dobříva, rodáky a hosty vítají požárníci a občané před pohostinstvím. Děti z recitačního kroužku přednesly svůj krátký program,po kterém následoval projev předsedy SPO pana Jaloveckého. 22 zasloužilých členů bylo odměněno medailí za svoji dlouhodobou činnost. Následovali zdravice činovníků, hostů a rodáků. Odpoledním programem byla soutěž požárníků a večer taneční zábava.

V tomto roce byl Požární sbor vybaven automobilem TATRA 805.

6.června se Požární sbor zůčastnil hašení požáru stodoly v Hrádku. V dalším roce byla zakoupena motorová stříkačka DS-32.

V této novodobé historii, jak již bylo uvedeno byl hasičský sbor základní organizací Sboru požární ochrany začleněn do Národní Fronty a aktivně se zůčastňoval akcí ve směru kulturním, politickém i společenském.

Ze staré zbrojnice z důvodu rekonstrukce křižovatky u sv. Jana, byla požární technika přestěhována do nových prostorů v podsklepení KD, vybudovaném v šedesátých letech. Finanční prostředky pro činnost organizace byly získávány nepatrnou měrou z příspěvkových známek, ale hlavně ze společenských akcí, pak i sběrem kovového odpadu, při pomoci v zemědělství jako sběr kamene, úklid sena a slámy a podobně. Terénní vozidlo TATRA 805 kterým byly vyzbrojovány všechny požární jednotky bylo ve špatném technickém stavu a proto bylo dáno na GO do Zlatovců. Opravené auto bylo Základní organizaci Svazu požární ochrany dodáno k dispozici v březnu 1969. V tomto roce se organizace SPO zůčastnila hašení lesa voj. Újezdu na Kolvíně a dále hašení požáru ve Štítově u Hanzelínů.

Další dva roky požáry v našem regionu nebyly, ale roku 1971 byl zásah při povodňových pracích u Václava Strnada. Novou moderní stříkačkou PPS-12 byla organizace vybavena roku 1972. Snahou výboru bylo, aby se s moderním strojem a jeho obsluhou seznámilo co nejvíce členů SPO, aby z hlediska směnnosti byla zajištěna pož. ochrana jak v dopoledních, tak v odpoledních a nočních hodinách. Likvidace požárů se organizace zůčastnila ve dnech

6.-7.června v Dobřívě, kde hořela stodola a stoh slámy.

Sušák na hadice na němž je umístěna siréna byl vybudován v roce 1974.

Nejsilnější členskou základnu měla organizace SPO v letech 1975-76-78 a 80 a to 88 členů. Roku 1976 byl ustanoven kroužek mladých požárníků a od jeho založení se s dětmi pracuje dodnes. Toho roku byl hašen požár stohu v Trokavci a uskutečněn týdenní tábor pro MP v Rakové. Tento tábor se uskutečnil ještě v roce příštím tj. v roce 1977.

Při vypalování jámy s odpadky na Hřímavce chytla okolní vysoká tráva a oheň se blížil k blízkému kravínu. I zde museli hasiči zasahovat. Další zásah byl v roce 1981 při povodňových pracích ve Mlýně. V osmdesátém druhém roce jsme si připomněli 95 let založení Požárního sboru Skořice. Roku 1983 se opět rozrostl náš strojový park o autocisternu ZILL 130 od PO Vranov. Následující rok měl sbor zásah při požáru trávy v Dolíčkách a posedu na Hlinišťatech.

Je krásné červnové ráno roku 1987. Na terase prodejny vyhrává kapela pana Hájka. Tento den je významný jak pro hasiče, tak pro celou obec – připomínáme si 100 let založení hasičského sboru a tato slavnost je spojena se sjezdem rodáků. Setkání jsou upřímná, radostná až dojemná, jelikož někteří hosté a rodáci se neviděli řadu let. Vcházíme do krásně vyzdobeného sálu, na stolech nachystané občerstvení. To je všechno zásluhou Skořických žen. Slavnostní schůzi zahájil recitační kroužek mladých požárníků. Následoval projev předsedy organizace pana Josefa Bouly, který zahrnoval historii od jeho založení. Následovaly zdravice funkcionářů a hostů. Po obědě pokračovalo zábavné odpoledne na hřišti, večer byla taneční zábava. Dle vyjádření účastníků a tisku, byla tato akce velmi zdařilá.

Svaz požární ochrany se aktivně zůčastňoval kulturního života v obci, několikrát byl vyhodnocen jako nejlepší a nejaktivnější složka obce. Byly pořádány 3 až 4 společenské zábavy a plesy, 1 až 2 autobusové tematické zájezdy, třeba na motokros, Země živitelka aj.

Nemalou zásluhu v boji proti požárnosti mají i pravidelné preventivní prohlídky objektů, které jsou v obci prováděny celou řadu let. Rovněž mladí požárníci se umisťují na čelních místech ve hře Plamen.

V roce 1992 byla provedena výměna členských průkazů v souvislosti s přejmenováním organizace na „Sdružení hasičů Čech Moravy a Slezka“.

Stálým problémem  je i udržení provozuschopnosti auta TATRA 805, které i když je po GO, která byla provedena zřejmě štětcem, vyžaduje neustálé opravy a proto se ozývají hlasy po obměně techniky tohoto směru. Tento rok sbor hasil požár v Hořici.

V následujícím roce 1993 se sbor zůčastnil hašení požáru na Kreslovně u Krátkých, Mlýně u Harangů, při hašení lesa mezi Vískami a Číčovem a na Kreslovně u pana Němečka. Pro potřeby sboru byl zakoupen starší cisternový automobil  RTHP – 706 CAS 25  od požárního sboru Strašice. Toto vozidlo nebylo v dobrém, hlavně vzhledovém stavu. V následujícím roce byl hašen požár slámy v kolně u vepřína. V září 1995 byla prodána autocisterna ZILL 130, takže sbor má k dispozici tyto dvě vozidla: problematickou T 805 a CAS 25. V dubnu 1996 pak prodána TATRA 805.

V následujícím roce byla dokončena přístavba hasičské zbrojnice v podsklepení KD., která je zateplená, takže je hasičská cisterna CAS 25 připravena k okamžitému zásahu i v zimním období. K požáru v roce 1998 vyjel sbor 1x, a to na hašení chaty u Šotnerů.

Hasičské auto RTHP – 706 CAS 25 si hasiči opravili do pěkného stavu, viz dokumentace a následně bylo prodáno hasičům do Příkosic.

Pro náš sbor bylo zakoupeno od hasičů z Mirošova modernější vozidloŠ 706 RTH CAS 25 s předním náhonem, dalším technickým vybavením, mezi něž patří i tři dýchací přístroje SATURN. Toto vozidlo i když bylo vyrobeno roku 1983, si dovolím říct, že je díky péči hasičů v dobrém technickém i vzhledném stavu. Dále byl dokoupen jeden kus dýchacího přístroje SATURN, takže sbor disponuje čtyřmi těmito přístroji.

Hasičské sbory vznikaly na sklonku 19. století a tehdejším právním předpisem byly stanovy pod č.j.333/89, které upravovaly práva a povinnosti pro zůčastněné strany ve směrnici hasičství. V součastné době je zákonem upravena povinnost obce zajistit pro občany požární bezpečnost. V začátcích to byl Obecní úřad, který věnoval sboru na jeho činnost 50 zlatých a později další částky, jelikož ze záznamu nevyplívá, že to byly platby pravidelné, následoval Místní národní výbor, po integraci obcí občanský výbor a v součastné době znovu Obecní úřad. Je zde povinnost zajistit pro hasiče potřebné vybavení a jeho obnovu. Jestliže to bylo v začátcích 50 Zl., později další částky, dnes částka pro činnost sboru z rozpočtu obce je více jak 50 000 Kč. Velice kladně lze hodnotit vztah mezi OÚ a SDH. Obě zůčastněné strany si vzájemně vycházejí vstříc, což se kladně projevuje nejen pro sbor, ale i pro celou obec.

V tak velké organizaci vedle jejích úspěchů vznikají i drobné problémy, tak jak to bylo i v dobách předešlých např. při schůzi dne 6.ledna 1934. Ve volných návrzích promlouvá br. Melničok o policejní hodině a stavění stráží. Nařídí-li obec, musí být stráž stavěna, žádá-li korporace, platí si ji sama. Rozpor br. Melničoka s br. Sazimou kvapně ukončil jinak přátelskou schůzi.

Pro zpestření uvedu další epizodu z činnosti našich předchůdců. Stavění máje je dlouholetá záležitost sboru, pravděpodobně od jeho vzniku, aktivně se v tomto směru angažují hlavně mladí hasiči, kteří máj připraví a v součastné době za pomoci techniky p. Strnada zapustí do zabetonované roury, za asistence řady přihlížejících občanů a dětí.

Na schůzi 2.června 1932 dává br. Bílek návrh, aby p. Josef Kasal přenechal dvě máje sboru. Byl zavolán a prodal je sboru namístě  za 22 korun. Bratr Bělohlávek zve večer k vykopání jam pro dřeva, jež byly 1,50 m do země zapuštěny.

Na úseku společného vyžití je sbor nejaktivnější v součastné době, tak i v minulosti. Jde zde hlavně o organizování společenských zábav a plesů.